NepřemoŽENY

…bylo téma loňského ročníku Příběhů bezpráví. Tyto vzdělávací projekty organizuje společnost Člověk v tísni, která provozuje portál Jeden svět na školách. Poskytují školám výukové materiály, filmy, dokumenty, plakátové výstavy… Za 21 let existence projektu proběhlo 11 330 projekcí, které navštívilo bezmála 550 000 žáků. V roce 2025 se do projektu zapojilo celkem 562 základních a středních škol. Na Mladoboleslavsku se tohoto ročníku zúčastnily pouze čtyři školy. Naše základní škola (obě deváté třídy), ŠKODA AUTO a.s., SOŠ a SOU Mladá Boleslav, Jičínská a Gymnázium v Mnichově Hradišti.

Letošní 21. ročník byl věnován ženskému vzdoru vůči komunistickému režimu – odvaze a nezdolnosti žen, které čelily bezpráví, věznění a útlaku, a přesto zůstaly věrné svým hodnotám. Příběhy žen, jejichž osudy si připomínáme, ukazují různé podoby odporu proti totalitě. Tyto ženy snášely mučení, dlouholeté věznění i otřesné podmínky v lágrech, přesto vzdorovaly i přes osobní riziko a ohrožení svých blízkých. Jejich osudy boří mýtus o ženské slabosti a odhalují sílu, odhodlání a nezdolnost.

Už několik let připravujeme tuto akci jako celodenní projekt. Výhodou je, že se žáci mohou soustředit pouze na jedno téma, hlouběji se vnořit do dané problematiky a mít prostor pro vlastní otázky a nápady i vyjádření vlastních myšlenek, postřehů, pocitů.

Na úvod jsme začali aktivitou „osmičky v našich dějinách“, pomocí níž jsme si zmapovali nejdůležitější mezníky našich novodobých dějin. Na doplnění jsme si promítli krátký dokument „Právě se vracím z Hradu“ o komunistickém puči v únoru 1948. Aby žáci dobře pochopili rozdíl mezi demokracií a komunistickou totalitou, využili jsme jedné z metod kritického myšlení – pětilístku. Spočívá v tom, že k danému tématu vymýšlejí podstatná jména, přídavná jména či slovesa, aby jimi charakterizovali daný pojem, na závěr vyjadřují pomocí krátké věty či využití citoslovcí svůj postoj.

Dokumentární filmy Ztracená duše národa: Ztráta slušnosti a Ztráta tradice Olgy Sommerové nás zavedly do problematiky politických procesů v 50. letech. Chtěla jsem, aby se během promítání filmů žáci zamýšleli nad jejich obsahem i poselstvím, aby se snažili vžít do osudů lidí, jejichž příběh je jim předkládán. A tak dostali za úkol k předepsaným znaménkům napsat jakýkoli svůj postřeh (ke znaménku plus klady filmu či situace, ke znaménku mínus zápory, k otazníku jejich otázky či to, co je pro ně nepochopitelné a k vykřičníku vše, co je vyburcovalo, pohoršilo, s čím nesouhlasí). Reakce dětí byly velmi spontánní, spousta věcí je pobouřila, vyvolala v nich spoustu otázek a vedla k odsouzení komunistických praktik. Mnozí konstatovali, že by v takové době žít nechtěli.

K ujasnění a pochopení doby přispěl žákům i film Heleny Třeštíkové Hitler, Stalin a já, v něm v závěru jeho hlavní protagonistka paní Heda Blochová srovnává dva totalitní režimy, fašismus a komunismus. Odpoledne čekala děti práce ve skupinách. Každá skupina dostala plakát a po jeho prostudování měla ostatním přiblížit život některé z žen pronásledovaných komunistickým režimem. A tak jsme se seznámili např. s životními osudy Dagmar Šimkové, která byla ve svých 23 letech odsouzena na patnáct let za ukrývání osob a „soustavné se zabývání myšlenkou na ilegální útěk do nepřátelské ciziny“, Dany Němcové, psycholožky, matky čtyř dětí, signatářky a mluvčí Charty 77, která strávila půl roku ve vazbě a přišla o zaměstnání, nebo Dagmar Skálové, skautské vedoucí, která se zapojila do protikomunistického odboje a byla za velezradu odsouzena na doživotí. Ve vězení strávila 16 let. S jejím příběhem jsme se seznámili už během promítání dokumentu.

V závěru dne jsem dětem promítla filmové záběry a fotografie z Dolního Bousova, které v roce 1968 pořídil můj bývalý kolega a kamarád Jaroslav Bernart. Díky jemu dnes máme k dispozici tak vzácný věrohodný historický materiál. Žáky záběry z jim známých míst velmi zaujaly, uvědomili si, že vše, o čem jsme mluvili, se dotýkalo každého z nás.

Díky doprovodným aktivitám a diskusím rozvíjí výuka s materiály Jednoho světa na školách schopnost kriticky myslet, umění vyjádřit svůj názor i respektovat názor druhých. Zároveň u žáků podporuje získávání emočních kompetencí a pozitivně působí na vztahy i klima v třídním kolektivu.

Snažme se i my přispívat k výchově zodpovědných mladých lidí, kteří se orientují v současném světě, otevřeně a kriticky přistupují k informacím, nejsou lhostejní, chtějí ovlivňovat a také skutečně ovlivňují dění kolem sebe.

Letos jsem měla po delší době radost z toho, že se mladí zajímají o to, co se děje kolem nich, že, alespoň někteří, sledují situaci doma i ve světě a začínají si vytvářet svůj názor. A že většinou jsou ty názory opodstatněné a správné. A tak jsem znovu získala pocit, že se o budoucnost naší země bát nemusíme. Že nastupující generace je schopná rozlišit dobro od zla, vypočítavost od krásných slibů a že odsuzuje jakoukoli nespravedlnost či násilí.